Přináším
některé praktické informace, které jsem načerpal během naší cesty nebo při studování průvodců, a které se můžou hodit při plánování podobného výletu. Pokud není uvedeno jinak, všechny ceny byly zaznamenány v červenci 2010.
Začínám cestou do USA a několika postřehy z krátkého pobytu na Floridě. Praktické informace týkající se samotné plavby Karibikem najdete ZDE.
1) Florida
Letenka
Celkem solidní letenku se nám podařilo najít přes vyhledávač Kayak.com. Ten nás nasměroval přímo na web Air France, jejichž tarify za poměrně přijatelnou cenu naštěstí zasahovaly i do začátku července, což byl první možný termín, kdy jsme mohli odcestovat. Náš letecký itinerář vypadal takto:
1.7.2010 - 7:05-9:15 Vídeň-Paříž, AF 2639 operated by Austrian, Airbus A321
1.7.2010 - 11:15-14:46 Vídeň-Miami, AF 690, Boeing 747-400
11.7.2010 - 17:40-8:10 (+1 den) Miami-Vídeň, AF 695, Boeing 747-400
12.7.2010 - 10:25-12:30 Paříž-Vídeň, AF 2638 operated by Austrian, Airbus A321
Cena letenky 16.123kč se na dané období dá považovat za poměrně slušnou. Samozřejmě, do Miami nebo potažmo na Floridu lze v rámci nejrůznějších akcí a slev zakoupit letenku mnohem výhodněji, obvykle však ne v letním termínu.
Na oba přestupy v Paříži jsme měli 2 resp. 2 a čvrt hodiny. V obou případech jsme museli přecházet (přejíždět) mezi jednotlivými terminály, protože lety z/do Vídně jsou provozovány na terminálu 2D, zatímco transatlantické lety do/z Miami jsou operovány na terminálu 2E. Pro přesun na let do Miami jsme použili letišní autobus. V případě přesunu autobusem je třeba ještě na příletovém terminálu zkontrolovat odletovou bránu následujícího letu a podle toho vystoupit na první nebo na druhé zastávce.
Při vstupu na terminál
2E je také třeba počítat s důkladnou kontrolou a velmi dlouhou frontou. Pro přestup na let do USA včetně přejezdu mezi terminály je během dopravní špičky ideální mít alespoň hodinu a půl, cokoliv kratšího by se mohlo změnit v dost nervózní boj s časem...
Během odpolední dopravní špičky je třeba počítat se zrdžením také na letišti v Miami. Zvlášť u imigračních přepážek se mohou tvoři neuvěřitelně dlouhé fronty. My jsme v takové frontě strávili více než hodinu a málem jsem kvůli tomu přišli o zavazadlo.
V rámci imigrační kontroly totiž každý cetující podstupuje vstupní pohovor, kontrolu dokladů, fotografování a dokonce i sejmutí otisků!
Po vyzvednutí zavazadla z pásu ještě následuje celní kontrola a pak už "Welcome to the USA"...
Dokumenty a režim vstupu
Pokud cestujeme do USA na dobu kratší než 90dní, lze cestovat v rámci bezvízového programu. Každý cestující musí mít svůj vlastní platný cestovní pas s biometrickými údaji (strojově čitelná data první straně) a nejméně 72 hodin před odjezdem musí vyplnit registrační formulář ESTA - https://esta.cbp.dhs.gov/esta/ . Bez vytištěného formuláře ESTA nebude cestujícímu umožněn nástup do letadla již v prvním segmentu itineráře (tedy např. do letadla, které ještě nesměřuje přímo do USA, ale pouze do přestupní destinace)!
V rámci vyplňování formuláře ESTA cestující zadává své osobní údaje, údaje o svém pasu a adresu svého pobytu v USA. V další fázi musí odpovědět na několik otázek typu "Chcete v USA nelegálně pracovat?" nebo "Byl jste již někdy z území USA vyhoštěn?" a pod.
Výsledkem registrace (pokud člověk vyplní všechny údaje a je schopen na všechny záludné dotazy odpovědět záporně) je zpravidla předběžný souhlas s cestou do USA. Tento souhlas platí dva roky, ale sám o sobě ještě nezaručuje, že bude žadatel na území USA skutečně vpuštěn. O tom rozhoduje až imigrační úředník na letišti. Když zjistí, že jsou některé údaje ve formuláři ESTA vyplněny nepravdivě, může vstup do země zamítnout.
Od 8.9.2010
je registrace ESTA zpoplatněna částkou 14USD.
Pokud vlastníte starý neplatný pas a v něm platné americké vízum, můžete i toto vízum použít ke vstupu do země. Já jsem byl při pohovoru s úředníkem upozorněn, že jsem mohl použít své 8 let staré (tedy stále platné) vízum, přestože již skončila platnost samotného pasu. Mohl bych tedy cestovat se dvěma psay - jedním biometrickým a druhým s vízem. Osobně si myslím, že i v tomto případě není registrace ESTA na škodu. Pro jistotu...
Pronájem auta
Půjčení auta jsme si objednali tři měsíce před odletem přes agentury Jedu.cz, která je lokálním zprostředkovatelem německé cestovky FTI.de. Cena pronájmu vozu třídy "economy" na tři dny byla 3010kč. Jednalo se o balíček Super Inclusive Plus, který zahrnoval veškeré pojištění (CDW), rozšířené povinné ručení (LIS/EP), pojištění osob a zavazadel ve voze (CPP), neomezené kilometry a také nádrž benzínu zdarma (auto lze vrátit s jakýmkoliv stavem nádrže). Na místě jsme dopláceli "road assistance" v ceně 34USD, která zahrnovala asistenční služby v případě poruchy, zabouchnutí klíčků a pod.
Auto jsme měli pronajaté z autopůjčovny Dollar. Při půjčení je třeba předložit kreditní kartu. Půjčovna si na ní zablokuje určitou částku, která je závislá na době pronájmu, a kterou po vrácení zase odblokuje. Tato karta MUSÍ být embosovaná (s vystouplými číslicemi). Některé půjčovny dokonce vyžadují, aby to byla karta kreditní (nikoliv debetní). Osobně si myslím, že je ideální mít na cestu dvě karty - kreditní, kterou lze použít ne různé blokace, jako právě například v půjčovně, a také debetní (od běžného účtu) pro výběry a takové ty běžné platby. Blokace na kreditní kartě pak zbytečně neomezují v rozletu :-)
Na Floridě existuje poměrně hustá síť víceproudých silnic. Většina z nich je zadarmo, ale je zde také dálnice (Turnpike), která je zpoplatněná formou mýta. Například cestou na jih z Miami do Florida City se platilo mýto dvakrát - 1 + 1,25USD. Vzhledem k hustotě provozu na neplacených silnicích se těch pár korun vyplatí obětovat! Bližší informace o Turnpike a mýtném jsou zde.
Cestou na Miami Beach se platí mýto na Dolphin Exhwy - 1,25USD, která se nachází mezi letištěm a centrem Miami. Této mýtnici se lze vyhnout po neplacených silnicích. Stačí v GPS zakázat
placené úseky.
Pozor, mýtnice na první pohled vypadají, že jsou na jekémsi exitu a člověk má tendenci jet pořád dál po dálnici bez zastávky. Ovšem tento rychlejší průjezd je určen POUZE majitelům
čipů s předplaceným mýtem! Placení obstarává mýtná brána, která zároveň zaznamená průjezd auta bez předplatného. Pokuta za nezaplacení mýta může činit až 100USD (podle výhružných cedulí). Nám se také povedlo projet bez zaplacení a za dva měsíce přišla pokuta 25USD.
Silnice přes ostrovy Florida Keys s několika desítkami mostů je bez poplatků!
Cena benzínu je Floridě oproti našim končinám skutečně směšná a činí z cestování autem ekonomicky poměrně zajímavou možnost. Cena se vždy udává za US galon (=3,785 411 784 litrů) a v době naší cesty činila 2,93USD. Benzín tedy stál přibližně 15kč za litr! Aktuální ceny benzínu na Floridě lze zjistit zde.
My jsme během naší cesty najezdili autem 790km a za benzín jsme zaplatili pouze 20USD (jednu nádrž jsme měli předplacenou v ceně pronájmu).
Trochu zvláštní a nezvyklé je tankování u čerpací stanice - stojan s pistolemi je vybaven terminálem se čtečkou platebních karet. Benzín si buď předplatíte (zvolíte si, za kolik chcete natankovat) nebo načtete kartu a tankujete podle potřeby. Výsledná cena se pak jednuše strhne z účtu. Žádný PIN, žádná obsluha, prostě paráda a námět k zamyšlení pro tuzemské prodejce!
Nezanedbatelným problémem, který mohou někteří cestovatelé podcenit, je parkování! Když máte půjčené auto, musíte také počítat s tím, že ho někde přes noc musíte zaparkovat. Je na snadě, že to pravděpodobně nebude zadarmo!
Na Miami Beach fungují docela velké parkovací domy, kde se parkovné platí za každou započatou hodinu (1 USD). Při parkování nad 6 hodin už obvykle platí speciální ceny, záleží na konkrétním domu. My jsme parkovali na rohu Collins Avenue a 16th Street, kde stálo parkování následovně:
Podrobnější info o parkovacích domech na Miami Beach je zde.
Na Miami Beach se dá krátkodobě zaparkovat i na ulici, ale těch parkovacích míst tu zdaleka není dostatek. Navíc se zde smí parkovat maximálně 4 hodiny. Hodina stání stojí 1,25USD.
Trochu nezvyklé mohou pro nás být i dopravní předpisya značky. Už na první pohled člověk zjistí, že americké dopravní značky jsou spíš textové, takže si řidič za jízdy i docela počte. Z dopravních předpisů, které jsou pro nás místy neznámé, stojí za zmínku především značka STOP s doplňkovou cedulí 4 WAY nebo ALL WAY. Na takové křižovatce neplatí žádné pravidlo pravé ruky, ale odjíždí z ní první ten, kdo do ní první přijel!
S další zvláštností se setkáte na křižovatce se semafory. Pokud odbočujete vpravo, můžete pokračovat v jízdě i když na semaforu svítí červená! Výjimkou jsou pouze křižovatky s nápisem NO TURN ON RED. Pro Američany je to naprosto běžné pravidlo a pro váhajícího turistu, kterému se jízda na červenou z pochopitelných důvodů příčí, nemají pochopení a troubí na něj.
Další odlišností je, že na amerických dálnicích se smí předjíždět zprava i zleva. Při šířce tamních dálnic je to celkem pochopitelné. Jen američtí řidiči moc nepoužívají blinkry.
Při cestování autem je také třeba věnovat pozornost rychlostním limitům.
Maximální povolená rychlost je pečlivě značená a je samozřejmě udávaná v mílích za hodinu. Na dvouproudé silnici to bývá obvykle 55mph, na dálnicích 70 nebo 80mph. Podle zkušeností z Floridy si tamní řidiči s rychlostními limity příliš hlavu nelámají.
Ubytování
Na Miami Beach jsme se ubytovali v hotelu Tropics. Pokoj s vlastní koupelnou, klimatizací a TV stál na noc 90USD. Hned vedle hotelu, který stojí na Collins Avenue v bloku mezi Espanola Way a 16.ulicí, se nacházel parkovací dům, což byla při cestování pronajatým autem velká výhoda. Pláž byla od hotelu vzdálena 350m.
Hotel je
poměrně čistý, obsluha velice milá a přátelská. Ve dvoře se nachází bazén, který je hostům plně k dispozici, a v hotelu nechybí ani funkční výtah. Při příjezdu se platí vratná záloha na klíč 20USD.
Jídlo a pití
Před plavbou jsme se rozhodli, že nebudeme zbytečně vysedávat v restauracích a na jídlo jsme se během dne zastavovali pouze ve fast foodech, večer jsme nakupovali v nedalekém supermarketu.
Příklad cen v supermarketu:
bagety - 4,99USD
džus (1,89L) -
0,99USD
voda (1,5L) - 1,49USD
v supermarketech lze také koupit již hotové teplé jídlo zabalené v plastovém obalu za 4,99USD. Pokud nechcte zbytečně rozhazovat, je to výborná alternetiva mnohem dražšího stravování v restauraci (16-25USD). V nabídce je několik velice vydatných pokrmů i s přílohou. Pro místní je to taková obdoba fast foodu a bezpracná večeře.
BurgerKing - za vybrané menu s pitím jsme dohromady platili 13,89USD (Homestead) resp. 14,71USD (Key Largo).
McDonalds - kompletní menu pro dva - 16,25USD (letiště Miami)
2) Plavba Karibikem
Objednání plavby
Pro plavbu jsme si původně vybrali dvě společnosti - Princess Cruises a Carnival. Obě jezdí západní Karibik za poměrně srovnatelné ceny, ale v neprospěch první nakonec převážila skutečnost, že plavbu nešlo objednat přímo na webu společnosti, ale pouze přes lokálního prodejce (travel agent). Tím byl loni dle webových informací např. Atlantis Air Service, jenomže ti si za plavbu řekli více než trojnásobek toho, co bylo uvedeno na webu, i toho, co jsme nakonec za plavbu opravdu zaplatili. Těžko říct, proč tomu tak bylo. Každopádně jsme si nakonec vybrali společnost Carnival...
Ani na webu Carnivalu však nebylo objednání zcela bez problémů. Sice jsme se úspěšně proklikali až k platbě, jenomže tam naše usilí ztroskotalo. Ihned jsme společnost kontaktovali mailem a ráno nám obratem (kvůli časovému posunu) přišla odpověď, že jejich systém nebere jiné než americké nebo kanadské platební karty. Stačilo však mailem napsat, kterou plavbu chceme objednat, typ pokoje, naše jména včetně dat narození, adresu s číslem telefonu a obratem nám přišla rezervace. Platbu bylo třeba provést do třech dnů. Operátoka nám sdělila, že stačí poslat mailem číslo karty, jméno držitele a expiraci. Následně platba proběhla bez sebemenších problémů.
V další fázi bylo třeba vyplnit tzv. Fun pass, kde společnosti sdělíte některé údaje o sobě a především to, jak a odkud cestujete do místa vyplutí a jak se potom zase vracíte domů. Po vyplnění pasu se na webu vygeneroval Boarding pass (palubenka).
Cena plavby a co všechno je v ní obsaženo
Sedmidenní plavba západním Karibikem nás dva dohromady stála 1913,02USD (36 010Kč).
Cena obsahovala ubytování v kajutě s výhledem na moře, plnou penzi a veškeré taxy i přístavní poplatky.
V ceně byla samozřejmě také celá řada vyžití přímo na palubě - bazény, vířivky, kino, posilovna apod.
V ceně naopak nebylo povinné spropitné pro personál (70USD/os.), alkoholické nápoje a nealko mimo restaurace. V ceně samozřejmě také nejsou výlety v jednotlivých destinacích (viz. níže).
Hodně diskutovaná je otázka nealkoholických nápojů na palubě. Nealkoholické pítí je k dispozici prakticky nepřetržitě ZDARMA v samoobslužných automatech v bistru na 9.palubě. Obvykle šlo načepovat ice tea a limonádu. K snídani byl zase volně k dispozici čaj, čokoláda a kafe. Všeho bylo možno odebrat neomezené množství.
Na palubu lze rovněž donést libovolné množství nealko nápojů pro vlastní potřebu
- tj.balenou vodu ze supermarketu, džusy a pod. Bez problémů je na lodi použitelná také voda z kohoutků. My jsme si s sebou vzali na loď několik balíčků přípravku Tang s tím, že si budeme dělat nápoje do prázdných pet lahví, ale nakonec jsme ho prakticky nepoužili. Stejně tak jsme měli problém dopít džusy a minerálky koupené v Miami. Pití je prostě na lodi dostatek i zadarmo.
Nealkoholické nápoje mimo bistro jsou už placené. Pokud si chcete dát colu u bazénu nebo koktejl na baru, bude cena účtována na váš účet (viz. níže). Ceny placeného pití jsou samozřejmě trochu vyšší než v obchodě a odpovídají úrovni běžné restaurace (cola - 2,25USD, koktejl cca 8,5USD)
Samostatnou kapitolou je jídlo. V tomto směru loď funguje jako velice luxustní restaurace s nepřeberným množstvím kulinářských dobrot z celého světa! Někeré dny jsou dokonce pořádány tématické ochutnávky zaměřené na určitou zemi. Jídlo pak připravují přímo před vámi kuchaři z vybraných zemí (Thajsko, Mexiko, Mongolsko...).
Snídaně se podává od 7,00 do 10:30, oběd od 12,00 do 14:30 a večeře podle toho, jak si čas vyberete při vyplňování Fun Passu od 18:00 do 21,30.
Na jídlo lze jít do restaurace (na lodi jsou dvě) a nechat se obskakovat číšníky ve fraku. Pak je třeba dodržovat výše určené časy a spokojit se se servírovanou porcí.
Nebo jako my dáte přednost bistru, kde se podává totéž, co v restauraci, ale v množství zcela neomezeném a s výběrem libovolným (navíc plně vizuálním a vjemovým). Navíc v bistru je
jídlo k dispozici prakticky 24 hodin denně kromě krátkých přestávek na obměnu sortimetu. Kdykoliv lze dojít do bistra a vybrat si cokoliv, po čem momentálně žaludek zatouží. Na výběr jsou nejrůznější druhy masa i příloh a je jen na každém cestujícícm, jak si svůj talíř sestaví. V nabídce jsou samozřejmě kromě hlavních chodů také dezerty, sladkosti a v neposlení řade fantastické zeleninové nebo ovocné saláty! Vše v neomezeném množství!
Kromě bistra lze navštívit také specializovaná rychloobčerstvení, kde připravují bagety, hamburgery, steaky, pizzu, kuřecí nugetky a další specialitky. K dispozici je po celý den například také zmrzlina, které si každý může natočit kolik jen snese.
Dokonce i v dietní verzi! A vše samozřejmě zcela zdarma!
Placené jsou na lodi pouze některé specializované restaurace, jako je např. Steak House.
Ubytování na lodi
Pro naši plavbu jsme si vybrali kajutu s výhledem na moře (ocean view) - prostě pokoj s poměrně velkým oknem. Pokud chcete ušetřit, můžete si vybrat kajutu bez okna (interior), což je ale velká škoda, nebo pokud se chcete naopak rozšoupnout, jsou k mání kajuty s (nevelkým) balkonem nebo dokonce apartmány.
Naše kajuta byla nečekaně prostorná - jednalo se o pokoj s rozměry 7x3m. V rohu u vchodových dveří jsme měli svoji koupelnu se sprchovým koutem a záchodem, na pokoji byla velká pohodlná dvojpostel, sedačka s křeslem a konferenčním stolkem, bar, skříně a také interaktivní TV. Jejím prostřednictvím jsme mohli sledovat různé geografické údaje (aktuální polohu, souřadnice, směr plavby, sílu větru), vybírat výlety v jednotlivých destinacích, listovat v jídelníčku nebo sledovat záběry z kamer na přídi a nad kinem na 9.palubě. K dispozici bylo samozřejmě i několik filmových a zpravodajských kanálů, v rámci systému bylo také možné vypůjčit (stáhnout) film dle vlastního výběru (za poplatek). Na obrazovce bylo také možno kontrolvat stav účtu a celkovou útratu na lodi.
V kajutě nechyběly ani elektrické zásuvky 220V se dvěma klasickými kolíky a dírou, takže bylo možno cokoliv dobíjet bez nutnosti použít redukci.
Za zmínku stojí také room service neboli pokojský personál. Tento tvoří většinou zaměstnanci z Asie, kteří jsou velice pečliví a úslužní.
Ráno, když jsme šli na snídani, tak nám ustlali postel a uklidili. Večer, když jsme šli na večeři, tak nám zase rozestlali a vyměnili ručníky. Z nových ručníků nám navíc sestavili pokaždé nějaké to zvířátko.
Kromě toho jsme každý večer dostali brožurku - Fun Times, která obsahovala důležité informace týkající se následujícího dne - kde se co koná, co dávají přes den a večer v kině, kde a jak dlouho budeme kotvit, kde jsou jaké akce a pod. Pokud další den následovala některá ze čtyř zastávek, dostali jsme také informace o přístavu včetně jednoduchého plánku - bohužel pokaždé spíš se zákresem jednotlivých freeshopů.
Každý večer jsme kromě Fun Times našli na posteli také čokoládové bonbony :-) .
Room service je sice dokonalý, prefektní, ale nikoliv zadarmo. Když pominu těch pár dolárků, které jsme zanechali personálu na posteli, platí každý cetující povinné spropitné ve výši 70USD na osobu. Toto spropitné lze zaplatit již během platby za celou plavbu nebo bude přiúčtována k dalším platbám na lodi.
Placení na lodi
Během procesu nalodění dostane každý cestující svoji speciální kartu, která bude univerzálním klíčem od kajuty, propustkou na břeh i na loď a především také platební kartou. Jedná so o tzv. Sail & Sign Card. K této kartě si cestující (případně páry nebo i celé rodiny) během uvítací procedury v přístavním terminálu nechá přiřadit svoji běžnou platební kartu (kreditní nebo debetní) a vešketeré platební operace na lodi (pití, objednání výletů, herní automaty) potom probíhají výhradně pomocí Sail & Sign Card. Na kartě je uvedeno tzv. Folio neboli osobní číslo pasažéra, pomocí kterého lze uskutečňovat objednávky z pohodlí kajuty a zároveň také kontrolovat průběžný stav lodního účtu.
V praxi to vypadá asi tak, že si objednáte na baru panáka, číšník vás požádá o kartu, projede s ní čtečkou a jste zase o pár dolarů chudší :-)
Druhá možnost použití Sail & Sign Card je vytvoření lodního účtu a složení určitého kreditu v podobě hotovosti. Na konci plavby je buď vrácen přebytek nebo je třeba doplatit deficit.
Při použití první možnosti (přiřazení platební karty a tedy bankovního účtu k Sail & Sign Card) je výhodnější použít kreditní (nikoliv debetní) kartu. Když totiž na lodi cokoliv zaplatíte, je nejdříve požadovaná částka na kartě zablokována - a to na 20 dní. Peníze z účtu si pak společnost strhne až najednou na konci plavby podle konečného zúčtování, které je poslední večer doručeno vytištěné každému do kajuty. Jenomže ty blokace na účtu zústávají po celých 20 dní. Proto je lepší použít kreditní kartu, kde blokace po návratu navadí a kde stačí z běžného účtu pouze dorovnat vyčerpanou částku.
Naše útrata na lodi byla celkem (včetně všech výletů) 626USD a tato částka byla také na konci plavby stržena z účtu. Jenomže ještě další skoro tři týdny byla ta samá částka na účtu zablokována, což nebylo po návratu z dovolené úplně nejpříjemnější zjištění.
Platit na lodi lze samozřejmě také hotově. Peníze lze vybírat z několika bankomatů.
Časová pásma
Konkrétně plavba západním Karibikem protnula hned tři různá časová pásma. Na lodi je však vše podřízeno pohodlí cestujících a po celou dobu plavby platil stále neměnný lodní čas, který se rovnal Miamskému - tedy východnímu času! Všechny příjezdy, odjezdy na výlety, začátky filmů, vše bylo udáváno v Miamském čase. Bylo nám vřele doporučováno, orientovat se výhradně podle tohoto palubního času (na chodbách, v TV) a ne podle času v mobilu nebo GPS přístrojích, které se automaticky přeřizovaly dle aktuálního časového pásma.
Zastávky v jednotlivých destinacích
Výletní lodě na své cestě zastavují vždy v několika destinacích. Každý cestující může zcela libovolně loď opustit pomocí Sail & Sign Card. Není tedy potřebný pas ani případná víza.
Vylodění probíhá dvěma způsoby - buď je daný přístav dostatečně kapacitní (hluboký a prostorný) a loď zastaví přímo u betonového mola. Pasažéři pak prostě vyběhnou na molo, vyfotí se se dvěma třemi "piráty" a múžou si jít kam chtějí :-) Nebo se loď do přístavu nevejde, potom kotví na moři a pasažéry na břeh dopravují velkokapacitní čluny, které v pravidelných intervalech pendlují mezi přístavem a lodí.
Na naší plavbě jsme zastavovali v těchto destinacích:
Kajmanské ostrovy - Georgetown (7,00 - 16,00) - přístav v hlavním městě není dostatčně kapacitní pro velké výletní lodě a ty kotví asi 500m od břehu.
Honduras - ostrov Roatan (12,00 - 19,00) - přístav Mahogany Bay je postaven přímo pro výletní lodě a vystupuje se na molo. Přístav leží asi 4km jižně od správního střediska Coxen Hole (bohužel).
Belize - Belize City (8,00 - 17,00) - výletní loď se k přístavu vůbec nepřiblíží a musí kotvit zhruba 7km od břehu. Cesta člunem na břeh trvá cca 20 minut.
Mexiko - ostrov Cozumel (8,00 - 17,00) - loď kotvila přímo u betonového mola.
Volný čas v jednotlivých zastávkách je omezen pouze odjezdem lodi. Každý cestující jej může trávit zcela libovolně - buď na vlastní pěst, ovšem zde exsituje nebezpečí, že pokud se z jakéhokoliv důvodu zpozdí, tak na něj loď nebude čekat, nebo si objedná některý z výletů a ohledně odjezdu může být zcela v klidu.
Nabídka výletů pro jednotlivé destinace je poměrně široká. Objednávat je lze buď na webu společnosti ještě před vyplutím, nebo během plavby na lodi u přepážky "Shore Excursions" na 5.palubě a nebo v pohodlí kajuty přes interaktivní TV. Do každé kajuty je před vyplutím doručen podrobný katalog, ve kterém jsou všechny exkurze podrobně popsány (délka, program, zaměření...). Průměrná cena 3-4 hodinového výletu se pohybuje okolo 50-70USD na osobu, kratší výlety začínají na 35-40 USD. V nabídce jsou samozřejmě i dražší exkurze, jako například plavání s delfíny, golf, potápění s bombou a pod. Ceny se pak pohybují od 90USD výše, extrémem bylo soukromé plavání s delfíny za 1900USD.
ostrov Grand Cayman (Kajmanské ostrovy)
Na ostrově Grand Cayman jsme podnikli výlet "Coral Reef & Stringray City" - cena 64,95USD na osobu, délka tři hodiny. Hlavní náplní toho výletu byla cesta k asi neproslulejší turistické atrakci Kajmanských ostrovů - do lokality s názvem Stingray City. Na mělčině za korálovým útesem se lze zhruba hodinu potápět mezi ochočenými rejnoky, což je opravdu nezapomenutelný zážitek. V další části výletu následovala zastávka na korálovém útesu a další šnorchlování. V ceně výletu byla kompletní doprava autobusem i lodí, nealko občerstvení a také půjčení šnorchlovacího vybavení.
Mezi další zajímavé výlety na Kajmanských ostrovech patří:
Discover Cayman - Stingrays, Hell and Turtle farm - cena 71,95USD na osobu, délka 4,5 hodiny
Stingray Sandbar Safari - cena 49,95USD na osobu, délka 2,5 hodiny
Turtles, Turtles & more Turtles - cena 48,95USD na osobu (58,95USD včetně oběda), délka 3 hodiny (3,5 hodiny s obědem)
Samotný výlet do Stigray City je na ostrově Grand Cayman velice populární a lze ho objednat také u nadhaněčů v přístavu. Cena se pohybuje okolo 40-50USD, ale netuším, co vše tato cena obsahuje.
Velice poluplární je také vyhlášená 7 Mile Beach, která začíná hned za Georgetownem. Taxi na její bližší okraj stojí 5USD.
Na sevrozápadním okraji ostrova se nachází Želví farma. Pokud nechcete utrácet za "oficiální" výlet, můžete k želvám dojet autobusem ( žlutá linka, route 1 - 2,50USD). Autobus jezdí z Gerogetownu každých 15 minut. Vstupné na želví farmu činí 18USD.
Další autobusové linky odjíždějící z Gerorgetownu:
Route 2 (autobus označen citronovou barvou)
- West Bay (severozápad ostrova) - cena 2,50USD, jezdí každých 15 minut od 6-23 hodin.
Route 3 (autobus označen modrou barvou)
- Bodden Town - cena 2,50USD, jezdí každých 30 minut od 6-23 hodin.
Route 4 (autobus označen fialovou barvou)
- East End (přes Bodden Town) - cena 2,50USD, jezdí od 6-21 hodin.
Route 5 (autobus označen červenou barvou)
- North Side - cena 2,50USD, jezdí každých 30 minut od 6-21 hodin.
ostrov Roatan (Honduras)
Na ostrově Roatan jsme se nezúčastnili žádného organizovaného výletu, ale taxi na vyhlášenou pláž na jihozápadě ostrova jsme si domluvili sami.
Velkou nevýhodou zastávky na jinak úžasném Roatanu je, že lodě společnosti Carnival kotví ve svém vlastním přístavu Mahogany Bay a nikoliv ve správním středisku Coxen Hole. Hlavní město ostrova sice není nijak výstavní, ale operují zde mnohem levnější taxíky a především také autobusy. V Mahogany Bay se na vás pouze sesypou taxikáři se speciální licencí, kteří vozí zdánlivě bohaté cestující z výletních lodí za opravdu speciální ceny. O konečné ceně je třeba nemilostrdně smlouvat (což mnoho cestujících zřejmě nedělá) - nabízená taxa za svezení na cca 15km vzdálenou pláž a zpět začínala nejdříve na 90USD, zarytým smlouváním se nám ji nakonec podařilo srazit na 40USD. I přesto nám řidič ochotně zastvil na vyhlídce a popisoval, co kde právě vidíme.
West Bay a West End
Na západním pobřeží ostrova se nacházejí dvě lokality s úžasnými plážemi. Z Mahogany Baqy jsou vzdálené zhruba 15km, z Coxen Hole asi 11km.
Na obě pláže se lze dostat levněji z Coxen Hole, odkud jezdí minibusy (1USD v roce 2007, 25 minut) nebo Colectivos. Otázkou je, jestli má cenu riskovat přesedání a zdržování ve správním střediku, pokud člověk cestuje na vlastní pěst a musí být v určitou hodinu zpátky v přístavu. Otázkou také zůstává, kolik si taxikáři řeknou za zpáteční cestu z Mahogany Bay do Coxen Hole (odhadoval bych to minimálně na 10USD).
Mezi West Bay a West End operují watter taxi, které podle průvodce z roku 2007 stojí 2USD na osobu. Taxikáři mez lokalitami jezdívali za fixní cenu 10USD - silnice bohužel nevede přímo po pobřeží, ale přes takové strmé návrší východně od West Bay - ale dnes bude tato cena jistě o něco vyšší. Ostrov Roatan stává důležitým turistickým cílem a ceny za dopravu bohužel stoupají strmě vzhůru.
Z oficiálních výletů nabízených společností Carnival jsou (údajně) nejžádanější:
Tabyana Beach Break - cena 36,95USD
Jolly Joker Sailing Catamaran & Gumbalimba Park - cena 79,95USD, délka 4,5 hodiny.
Pirates, Birds & Monkeys of the Caribbean - cena 55,95USD, délka cca 3,5 hodiny.
Dolpjin Encounter & Tabyana Beach Day - 145,95USD, délka 5 hodin.
Pokud chcete po ostrově Roatan cestovat na vlastní pěst, nesmíte zapomínat, že patří Hondurasu, což je výhradně španělsky hovořící země. I přes sílící turistický ruch zde stále není angličtina nijak zvlášť rozšířená, dokonce ani mezi taxikáři. Ten náš například anglicky neuměl ani slovo :-)
Belize City
V Belize City jsme zkombinovali individuální program s oficiálním výletem. Jelikož jsme se chtěli vypravit na druhý největší korálový útes na světě, vlastně nám ani nic jiného nezbylo.
Dopoledne jsme se nechali převést na břeh do Belize City (20minut) a krátce jsme si prohlédli toto nikterak zásadně zajímavé město. Za účelem vylodění byly cestujícím na lodi rozdávány samolepky s pořadovým číslem, aby se logisticky trochu náročnější přesun na pevninu dal lépe zorganizovat.
Odpoledne jsme vyrazili na "Sergant´s Cay Snorkel Adventure" - cena 64,95USD na osobu, délka 3,5 hodiny. V ceně byla doprava lodí na Mangrovníkový ostrov, kde většina našich spolucestujícich uposlechla "výzvy" a vydala se nesmyslně nakupovat předražené brambůrky a také pití, přestože bylo nealko občerstvení k dispozici přímo na lodi. Logiku obyvatel USA občas prostě nelze pochopit. Dále jsme pokračovali až na korálový útes, kde jsme strávili více než hodinu úžasným šnorchlováním a potápěním.
V rámci oficiálních výletů lze také vyrazit např. k mayským ruinám Altun Ha (85,95USD, 5,5 hodiny) nebo ruinám Xunantunich (85,95USD, 7 hodin).
V nabídce je také City Tour (45,95USD, 3 hodiny) nebo spojené City Tour a ruiny Altun Ha (57,95USD, 4 hodiny).
Pokud chce ovšem člověk vyrazit na bariérový útes, musí bohužel ruiny oželet, protože se to časově nedá zkombinovat.
Pro úplnost připomínám, že Belize je jedinou kontinentální zemí Střední Ameriky, ve které je úředním jazykem angličtina.
ostrov Cozumel (Mexiko)
Zpětně bych řekl, že ostrov Cozumel byl ze všech destinací asi nejméně zajímavý. Ale možná je to jenom tím, že jsme již byli dostatečně "vyšnorchlovaní" a před krásami podvodního světa jsme dali přednost jiným aktivitám.
I na tomto ostrově se nacházejí mayské ruiny, ale už podle fotografií z Googlu bylo zřejmé, že to zrovna nejsou památky, jejichž návštěvu (59,95USD, 4 hodiny) bychom si nemohli nechat ujít.
Jediné rozumné mayské památky v dosahu ostrova jsou ruiny Tulumn, které se nacházejí na pevnině na poloostrově Yucatán. Sedmihodinový výlet stál 84,95USD. My jsme nakonec dali přednost plavání s delfíny (Dolphin Encounter, 99,95USD na osobu, délka 3 hodiny) neboť jsme si chtěli podobnou aktivitu alespoň jednou vyzkoušet. Dostat se tak blízko k těmto populárním kytovcům bylo skutečně úžasné, bohužel v delfináriu jsme byli značně omezeni dost striktními pravidly. Navíc se plavání ukázalo, jako solidní atak na peněženky návštěvníků neboť personál se nám po skončení dovádění snažil prodat fotografie a videa z plavání za skutečně brutální cenu. Její výše nám skutečně vyrazila dech, takže si ji už přesně nepamatuji, každopádně byla třímístná (samozřejmě v dolarech).
Přístav pro výletní lodě na ostrově Cozumel se nachází asi 4km jižně od správního střediska San Miguel. Z přístavu do města vede frekvetovaná čtyřproudá komunikace s mnoha retardéry. Celkem pohodlně se dá do města dojít i pěšky. Nic převratně zajímavého tu ale nenajdete, snad kromě barevných koloniálních budov a přístavu, odkud jezdí trajetky na pevninu (30min., 9USD).
Letenka
